Ne příliš snadná výhra
2. díl
"Tak jsme tady!" ozvalo se když už Cally začala z příšerného horka usínat. "Co? Zrovna jsem začla usínat!" řekla vesele Cally. "Ty ospalče, ale je fajn, že ses prospala. Žádáme od tebe skvělí výkon, a myslím, že kvůli Ammy a nám ho také vydáš." řekla povzbudivě Jenny. "Prospala? Jak to můžete říct?! Sotva jsem usnula!" odpověděla Cally se smíchem. "Cally, vzbuď prosím tě Kevina, asi jsi nebyla jediná, kdo při jízdě usnul." požádala Jenny její dceru Cally. "Dobře, a koukám, že jsi taky usnula co?" odpověděla Cally, a nemohla to udržet a rozesmála se. "No... Usnula jsem, no a? Co je tu k smíchu?!" řekla Jenny tázavým obličejem když se do smíchu přidal i Markus. "Bež se prosím tě podívat do zrcátka u auta, a moc neukazuj obličej!" zakřičel Markus pořád se smíchem, když Jenny okamžitě odcházela k zrcátku u auta. Když Jenny dorazila k zrcátku, sklonila se a zakoukala se. "Bože můj! Vy pitomci! To jste mi to nemohli říct!" bylo slyšet od auta jak Jenny naříká a přitom se směje. Jenny na svém levém oku měla rozmazanou řasenku skoro až k nosu. "No, mohly, ale nemusely." smála se dál Cally. A v tom už se Jenny vracela od auta se smíchem. "Vy jste ale lumpové a teď jdi Cally vzbudit Kevina" smála se Jenny. "Už jdu!!" křičela Cally hned v odpověď. Lehkým krokem prošla okolo Jenny, a znovu vybuchla smíchy. "Já se prostě neudržím!" smála se Cally. Konečně se se smíchem doškrábala k autu. "Kevine? Vstávej.." řekla Cally jemně. "Néé..ještě ne mami.." odpověděl Kevin ve spánku, aniž by věděl, s kým mluví. "Kevine, Toby potřebuje vyložit z přepravníku, tak honem, ať už seš tam" řekla Cally protože už věděla, co na Kevina zabírá, když se mu nechce vstávat. "Jo, jo! Už jdu!" probudil se Kevin svižně. Vždy když se jednalo o Tobyho, udělal by cokoliv. "Tak jo, zatím co já s Jenny je vyložím, běžte si odnést věci, tam, kam patří. Potom se vraťte pro koně ano?" řekl Markus, když se konečně dosmál. "Fajn, jdeme, Kevine?" zeptala se Cally Kevina "Jo jdeme" odpověděl Kevin snad poprvé klidně a s úsměvěm na svou sestru Cally. "A tati, kam vlastně máme jít?" zeptala se Cally když si uvědomila, co jí vlastně říkal. "No přece do pokojů si vybalit vaše věci na spaní, a tak dále ne?" řekl Markus překvapeně a zároveň trochu naštvaně. "My tu budeme spát?!" vyhrkli Kevin a Cally jednohlasně. "No jasně, maminka vám to neříkala?" odpověděl a podíval se po Jenny. "No.. Já..Zapomněla jsem jim to říct. Bylo toho tolik. Prosím nezlobte se." řekla Jenny smutně a provinile. "To je v pořádku, Jenny, víš přece, že pravda v naší rodině vítězí ne?" řekl povzbudivě. "Ano, to vím. Abych to napravila, zajedu jim pro ně." "Fajn, a já pojedu s tebou" přitakala Cally. "To v žádném případě Cally. To prostě nepřipadá v úvahu. Ty, si potřebuješ pořádně odpočinout, projet si s Ammy parkurovou dráhu, seznámit Ammy s prostředím, a spousty jiných věcí." a všichni věděli, že když Markus domluvil, bylo to jeho poslední slovo. "Tatí, a můžu jet já?" otázal se opatrně Kevin. Markus se na něho podíval. "Klidně jeď, ale také by si potřeboval s Tobym trénovat, na seznámení ho vezmu já, a ty si potom uděláš zbytek. Ano? Jsme domluveni?" "Jo, jsme!" zazářil Kevin radostí, že bude konečně po jeho. "Tak, vyndáme všechno z auta, ať už maminka může vyjet." řekl Markus už zase povzbudivě jako před chvílí.
Po 7 minutách...
"Hotovo!" zakřičela Cally vítězně. "Fajn, tak my s Kevinem vyjedeme, hodně štěstí drahoušku při zkoušce." řekla Jenny a políbila Cally na čelo. "Díky mami." Řekla Cally
Pokračování příště
